iiiiiiii
iiiiiiii
iiiiiiii
iiiiiiii


o
o
p


1. adventní neděle

29. listopadu 2015 v 15:53 | *WeirdUfo* |  Fotky
Tak a je to tu - advent. Vánoce se blíží a v našem domě se veškerá energie soustředí na výzdobu :D Maminka si na to hodně potrpí, ale jsem za to celkem vděčná, protože to u nám pak vypadá i celkem hezky.
Začneme adventními věnci. Máme celkem tři, ale vyfotila jsem vám jen dva, které mám vevnitř.
 

10 days character challenge - 5. den

22. listopadu 2015 v 19:16 | *WeirdUfo* |  Ostatní
Dnešní téma: Postava, která se mi nejvíce podobá

Jednoznačně Bella Swanová/Cullenová ze Stmívání. Chápu, že ji většina z vás moc nemusí, ale tahle holka je tak neuvěřitelně nemotorná a její myšlenkové pochody se tolik podobají těm mým, že nešlo vybrat nikoho jiného. Bella je tichá, vytváří pevné vazby s lidmy a má sklony k melancholii. Dobře, je tak trošku ufňukaná a lásku k Edwardovi poněkud zveličuje, ale zatím jsem na nikoho podobnějšího nenašla. (Když jsem četla, jak hraje jakousi míčovou hru, měla jsem pocit, že čtu o sobě.) :D Navíc ráda čte kvalitní literaturu a to já občastaky :3

Můj šálek čaje

16. listopadu 2015 v 20:15 | *WeirdUfo* |  Deníček
Věděli jste, že Roibos není čaj? Že se zelený čaj zalévá 80 stupńovou vodou a oolong 90? Že černého čaje můžete klidně nasypat o něco víc a správně vylouhovaný má červenohnědou barvu? Že když zelený čaj necháte louhovat moc dlouho získá jakousi matně nažloutlou barvu?
Popravdě - já ne.
Ale za tento víkend jsem to všechno zjistila. Jela jsem se spolužačkou na jednu úžasnou akci do čajovny. A užila jsem si to, i když jsem nestihla ani jeden program. A taky moc spát.
Konečně vím, čeho se dělá masala. A pokud jste ji nikdy neměli, tak se okamžitě zvedněte a navštivte nejbližší čajovnu, jelikož nic tak dobrého jako masala jste určitě nikdy nepili :P (dobře, najdou se i tací, kterým masala nechutná, ale jistě jste si všimli, že já mezi ně nepatřím).
Navíc čím častěji trávím čas s lidmi z našeho studentského klubu, tím jsem šťastnější. Zjišťuji, že existují i lidé, kteří mě mají rádi, kteří se míní přethnout, aby mě rosemáli, a když se jim to povede, vypadají spokojeně. Opravdu někdo takový je. Dlouho jsem si myslela, že ne.

Neustále mě něco vytáčí a já se pokouším zůstat v klidu. Jenže občas se mi to prostě neděří. Obzvláště to, když někdo má na starost JEDNU JEDINOU VĚC, kterou NEZAŘÍDÍ a ještě je pak na mě HNUSNEJ, akedyž ho požádám, aby aspoň sehnal jiný lidi, když tihle nemůžou. Opravdu se pak cítím jako idiot. Máme teď celkem hodně práce s plánováním jedné akce pro naše sekundány (7. třída, vzpomeňte si, jací jste byli puberťáci, kterým všechno připadalo "trapný"). No a slečna Ufo si na sebe pochopitelně vzala hoodně práce, takže nestíhá. Zrovna teď bych měla vyrábět pro děti kartičky a vymýšlet krátkou, ale výstižnou přednášku o zdravovědě a nějakých těch dalších věcech.
Jsem celkem časově vytížená a kupodivu mi to tak vyhovuje. Čím víc máte práce, tím míň času vám zbývá na sebelítost.

Dneska jsem začala s nákupem pro Ježíška. Budu letos dárky převážně vyrábět a potřebuju na to hodně věcí (btw. neví někdo, kde sehnat nizoučký skleničky s víčkem?). Budu dělat peeling, balzám na rty, svíčku a ještě nějakou blbůstku :3 Moc se na to těším! :)

A ještě k tý fotce úúplně nahoře - mám vlastní hrnek na kafe s nápisem " I♥ coffee I ♥ tea", ale asi to moc nejde přečít. Fotka vyjadřuje můj vztah k podzimu - zabubat se do svetru (kterej je v pozadí a boužel nejde vidět), uvařit něco teplýho, zapálit svíčku a relaxovat :3

Takže mi držte palce, abych nikdo nezadusila matračkou.
Mějte se krásně!

- *WeirdUfo*
 


10 days character challenge - 4. den

16. listopadu 2015 v 16:03 | *WeirdUfo* |  Ostatní
Dnešní téma: Nejvíc nenáviděná postava

Málokdy se mi stává, že bych nějakou podtavu vyloženě nenáviděla, jelikož jsem silně empatický tvor a obvykle dokážu pochopit, proč se daná postava chová jako hovado :D
Ale jako první mě napadá Umbridgeová z Harryho Pottera. Je to klasika, já vím.

Na tu mrchu jsem vždycky naštvaná :D Strašně moc touží po moci a po přízni "pana ministra samotného" a to, co provádí dětem, jsem jí ještě neodpustila :/ Tuto postavu opravdu nenávidím víc, než Voldemorta!

10 days character challenge - 3. den

10. listopadu 2015 v 16:58 | *WeirdUfo* |  Ostatní
Dnešní téma: Nejoblíbenější vedlejší postava.

Nedokážete si představit, jak je těžké z toho kvanta knih, které jsem přečetla, vybrat jen jednu postavu.

A proto jsem se rozhodla projednou opustit žánr fantasy a představit vám mou nejoblíbenější postavu ze Shakespearových komedií.
Je jí Šašek.
Šašek se objevuje snad v každé jeho komedii a nikdy nemá nijak zásadní roli.
Vlastně je tam skoro až zbytečný.
Ale já zbožňuji schopnost hrát si se slovy a tu Shakespeare měl a u jeho Šašků se to projevuje nejvíc.
Šašci jsou většinou nesmírně inteligentní, ale navenek hrají prosťáčky.
Chtěla bych někdy takového Shakespearovského Šaška potkat :3


Síla slov?

10. listopadu 2015 v 16:01 | *WeirdUfo* |  TT
Mluvím. Pořád dokola ta samá slova. Snažím se. Snažím se tě přesvědčit. Odehnat. Podpořit. Zranit. Cokoli. Jen poslouchej.
Jakou sílu mají moje slova, když jsi jako hluchý? Jakou sílu do nich mám vložit, aby zafungovala?

Pořád nic. Jsi hluchý?!
Nechci! Nechci mluvit, opakovat to.
Ale má slova.. Nezáleží na nich. Jako by neexistovala. Jako bych jen hýbala rty a síla slov zmizela.

Možná slyšíš, jen má slova nejsou dost silná. Možná slova tvé mysli jsou silnější než já. Možná bych měla přestat mluvit.
Co když má největší sílu mlčení? Co když žádné slovo neřekne tolik jako ticho?

Nevěřím. Snad existuje slovo s nejvějtší silou. Slovo, které přebije všechna ostatní.
Ale jak a kde ho najít?
Jak zjistit, co říct?
Které slovo prorazí tvé brány?
Které slovo vyjádří mé sbohem..?

10 days character challenge - 2. den

8. listopadu 2015 v 18:42 | *WeirdUfo* |  Ostatní
Dnešní zadání: Oblíbená mužská postava

Will z Hraničářova učně, Gerald ze Zaklínače, Ethan z Kroniky prokletých Zaklínačů, Harry Pottoer?
Ááá, nevím :'( Willa si nechám až na poslední den a z těch zbylých si asi vyberu Ethana.

Ethan žije v malém jihokarolínském městečku Gatlinu. Před rokem mu zemřela matka a on teď žije s jejich hospodyní Ammou a bláznivým tatínkem. Zdají se mu sny. O dívce, která se přistěhuje do Gatlinu. Lena je zvláštní. Narodila se v rodině Zaklínačů a zanedlouho si ji má vybrat Světlo nebo Temnota.
Zamilují se do sebe a kvůli jejich lásce málem nastane konec světa.
Ethana Watta jsem si zamilovala kvůli jeho osobitému humoru a taky odvaze. A lásce ke knihám :)

První díl Nádherné bytosti byl i zfilmovaný, ale na knihu to nemá ;)


10 days character challenge - 1. den

7. listopadu 2015 v 22:37 | *WeirdUfo* |  Ostatní
Hodlám se zúčastnit challenge, kterou jsem našla TADY.
Tak nebudu otálet a hned se pustím do prvního dne :)

Dnešní zadání: Oblíbená ženská postava

Mou nejoblíbenější ženskou postavou je asi Lirael ze stejnojmenné knihy od Gartha Nixe.

Lirael vyrůstá mezi Clayrami - ženami a dívkami se světlými vlasy a zelenýma očima. Ona sama je černovlasá a hnědooká. A jako by toho nebylo málo, nemá ani jednu schopnost, která je typická pro dcery Clayr.
Pokusí se o sebevraždu, ale naštěstí se jí to nepodaří. Touží někam patřit. Touží po postu knihovnice. A ten nakonec získá.
Jenže nikdy si nedokázala představit, jak nebezpečná práce to může být..
Lirael se ukáže jako ohromně odvážná dívka a její schopnost vytvářet a řešit problémy si zamilujete ;) Opravdu doporučuji přečíst!!

A tady teda ještě jeden obrázek, jak by mohla vypadat, ale Staré království (díkybohu) nebylo zfilmované :)

Barva? O:)

7. listopadu 2015 v 19:07 | *WeirdUfo* |  Ostatní
Asi je to něco, co většinu lidí nezajímá, ale..
Během několika let jsem vystřídala tři různé barvy (nepočítám-li růžové a tyrkysové tužidlo) a zajímalo by mě, která se vám na mně líbí nejvíc :)
Momentálně mám zrzavou a myslím si, že s ní vypadám nejlíp, ale několik mých kamarádek mě pořád přemlouvá, abych se dala zpátky na blond. Co myslíte vy?


Dole pod článkem je anketka, tak se můžete vyjádřit :)

Důvod k pláči?

7. listopadu 2015 v 18:20 | *WeirdUfo* |  Deníček
A je to zase tu. Můj článek a miliony slz. Nechápu proč. Jen abych vás uvedla do děje - přede dvěma týdny jsem se s ním definitivně rozešla, dědečkovi diagnostikovali jeho nemoc a všechno se tak nějak urovnává a zklidňuje, aniž by se to nějak znatelně lepšilo.
Mám pocit, že čas ubíhá přiliš rychle a já se ani nestíhám zastavit. Den ode dne jsem unavenější a ztrácím kontrolu nad svými pocity. Například včera... Obyčejně na lidi nekřičím (mnohdy mám i problém svolat děti na hru), jenže včera.. Pomáhala jsem na jedné úžasné noční hře a jelikož jsem tam nechtěla spát, domluvila jsem se se ségrou, že půjdu s ní, až se bude vracet z hospody. V devět hodin mi řekla, že tam stráví asi dvě hodiny a já jsem byla naprosto spokojená, protože v tu dobu by měla hra být už dohraná. Kolem půl dvanácté mi zavolala, že nejpozději ve dvanáct vyjde a já jsem se podle toho zařídila - svolala jsem děti na závěrečný boj o velké Vontství a rozloučila se. Čekala jsem nejdřív chvíli hned před vstupem do školy a párkrát jsem sestře zavolala, ale ihned mi to spadlo do hlasové schránky. Bylo něco málo po půlnoci. Začínala jsem být nervózní. Minuty ubíhaly, až odbilo čtvrt. Začínala jsem se třást, i když mi nebyla zima. Snad každou minutu jsem vytočila číslo mé sestry nebo jejího přítele a hlavou mi běžely myšlenky: Co jiného bych od ní mohla čekat? Vždycky se na mě vy*ere. Nechová se jako moje sestra. Nezáleží jí na mě.. Měla jsem vztek. A strach. V očích mě pálily slzy a zrychleně jsem dýchala, jako by mě popadl nějaký záchvat. Točila se mi hlava a čímdál vím jsem se třásla.
Pár minut před půl mi přišla doručenka od ségřina přítele. Okamžitě jsem mu zavolala. Zvedla to sestra a já jsem nemohla nic než brečet a ptát se, kde jsou. Pak jsem jí to položila. Když jsme se konečně potkaly, vyjela jsem na ni. Neovládala jsem svůj hlas, ječela jsem na ni tak, jak ještě nikdy na nikoho. Nezmohla jsem se na normální větu, neposlouchala jsem její vysvětlování ani omluvy. Měla jsem takový vztek... Nepoznávala jsem sama sebe.
I teď, když si na včerejšek vzpomenu, se mi třesou ruce. Nechápu to. Co se se mnou dělo?

Přichází podzim a mně je neustále zima. Denně vypiju několik zelených čajů a jsem věčně ospalá. Nic nestíhám a mám "depku", i když délám věci, co mě baví. Třikrát týdně společenské tance (započítávám i taneční), zpívám, jezdím na akce s naším studentským klubem... Nedostává se mi sice dostatek času na školu a čtení (o blogu nemluvě), ale měla bych být spokojená, ne?

Nechápu proč. Lituju se snad každou myšlenkou. Jsem tlustá. Nikdo mě nechce. Nemám nejlepší známky ze třídy. Věnuju málo času nemocnému dědovi. Jsem k ničemu
Jedna moje část mi sice říká, že na tom nezáleží. A že i většina z toho není důležitá.. Přesto brečím schoulená pod peřinou, nechci jíst, ale nedokážu nejíst. Chci se učit, ale nesoustředím se. Chci být s dědou, ale zároveň mě ničí vidět ho v tomhle stavu.
Přijdu si tak zbytečná. Přitom vím, že je tolik lidí, kterým na mě záleží..
***
A úplně nakonec - přežila jsem prodlouženou. S naprosto otřesným mladým mužem, který mě pravou rukou držel až na rameni, nemluvil, díval se do blba a neslyšel rytmus. Příště si někoho domluvím :/
Sice nepředpokládám, že by vás to zajímalo, ale posílám i pár fotek, ať vidíte, jak jsem vypadala ;)

Kam dál