iiiiiiii
iiiiiiii
iiiiiiii
iiiiiiii


o
o
p


Listopad 2014

Zmatená

22. listopadu 2014 v 17:53 | *WeirdUfo* |  Deníček
Jéé! Já mám blog? Heh, jsem OPRAVDU mimo, zamilovaná a jánevímco ještě. Nic nestíhám, nezvládám, koukám do blba, potmě hraju na kytaru lovesongy, neučím se..
A je mně skvěle.
Teda momentálně mám chuť něco rozbít, brečet, schovat se u něj v náručí, nemyslet, spát, jít ven, uvařit si aspoň litr zelenýho čaje. Ano, zase zelený, jiný už nepiju.

Moc se omlouvám, že tolik kašlu na blog, pokusím se to napravit, ale nic moc neslibuju. Potřebovala bych pár dní na ujasnění myšlenek. Ne, pár let.

Co nového?
Rozbil se mi deštník, dostala jsem čtyřku, zvládla jsem nezvládnutelný.
Nee! Novýho? Dneska mi nenapsal a já mám depku. Jsem na něm závislá. Potřebuju s ním dneska někam jít, jinak se zblázním, probrečím celou noc a posmrkám všechny papírový kapesníčky, co doma máme.
Moje sešity už obsahují buď jen nechutně sladké obrázky a nebo srdíčka. Všude - na víčku od kafe, na ruce, lavici, vedle tabulek pravdivostních hodnot, rovnice fotosyntézy..
Měla bych se léčit, lidi, už mě to nebaví :D Chovám se jako magor. Jediná věc, kterou bych teď potřebovala, je jedna hloupá zpráva na fb nebo smska. Prosím!!
Jinak už zase nepíšu optimistické slohovky. Ta poslední byla horová a vážně se mi líbila. Zadali nám téma "Strach má velké oči", ale já nedokázala vymyslet nic vtipného nebo alespoň trošičku míň depresivního. Píšu opačný slohovky, než jsou moje pocity.
Co ta fotka? Nějak jsem našla zálibu v přetváření svých fotek na upíry. Baví mě to :D Aspoň něco, co mi zvedne náladu.
Do háje, napiš mi, nebo řekni, že to včera byla hloupost. Hlavně mě nenechávej v nejistotě. Nesnáším to.

Poslední dobou zapomínám jíst. Obědvám jenom z toho důvodu, že chodíme do jídelny se spolužačkou, ale na večeře nebo nějaké odpolední svačiny prostě zapomenu. Rouhodně to není že bych chtěla hubnout, moje váha mě teď nezajímá. Ale.. Moje myšlenky se soustředí na něco úplně jiného než jídlo.
A jsme zase u toho, že?
Tak se dokopu napsat článek a on je jen o jediný věci, Ne - člověku.
Do háje! Dostaňte mi ho z hlavy!!

30 days challenge (7.)

10. listopadu 2014 v 15:45 | *WeirdUfo* |  Ostatní
A song that reminds you of centain event

První pohřeb, na kterém jsem byla. A na němž jsem téměř nebrečela, protože už jsem snad ani neměla z čeho

30 days challenge (6.)

9. listopadu 2014 v 16:57 | *WeirdUfo* |  Ostatní
A song that reminds you of somewhere
Taková malá vesnička u Jindřichova Hradce, kam jezdíme s kamarádkou. Jinde se spolu nevidíme, ale tam pořád zpíváme a pouštíme si tuhle písničku :D Love it.

Spell of Darkness (2.)

9. listopadu 2014 v 16:41 | *WeirdUfo* |  Spell of darkness
Nepřítomně jsem přebírala oblečení ve skříni. Dnes ráno jsem se vzbudila s přesvědčením, že to všechno byl jen sen. Pak jsem se podívala na svůj Facebookový profil a našla několik vzkazů od svých spolužáků.

Mrcho. Doktoři říkají, že to byla infekce, ale všichni víme, žes jí něco provedla.

Nechápu, jak jsi to mohla udělat!

jednou se ti to vimstí . ublížilas mylé holce , ale tebe všichni nenávydí!!!
A další a další. Takže to je pravda. Musím s tím něco udělat. Musím za ní zajít, všechno jí vysvětlit a omluvit se. Musím.. ze všeho nejdřív se musím obléknout. Vzala jsem si černé tričko a riflovou sukni. Dnes jsem nechtěla být příliš výrazná. Čím míň lidí si mě všimne, tím míň uslyším urážek a nadávek. Bože! Co jsme to zase vyvedly. Je to horší, než jsem si představovala.
Můj plán s nevýrazným oblečením stejně nevyšel. Ve chvíli, kdy jsem vešla do třídy všichni jen vykulili oči a začali si něco šeptat. Raději mě ani nezajímalo, co o mně říkají. Se skloněnou hlavou jsem došla až do poslední lavice, která bývala prázdná. Teď to bude místo pro nulu. Místo pro mě.
Pak přišla Ann. Naše pohledy se setkaly a v tu chvíli jsem pochopila, že když jsem ublížila já jí, tak teď udělá všechno pro to, aby ublížila ona mně. A pořádně si to vychutná.
Ne, Alison, ozval se mi v hlavě hlas. Vyděsilo mě to. Ten hlas odněkud znám, slyšela jsem ho včera. Ležela jsem v mechu a on mně tolik pomohl. Alespoň myslím. Zničíš ji dřív, než si vůbec stihne rozmyslet, co ti provede.
To je samozřejmé, pomyslela jsem si. Proč ne? Tím, jak na mě ostatní poštvala, vyhlásila válku. Může za to sama. Nikdy neměla porušit ten kruh, pak by se jistě nic nestalo. Oplatila jsem jí nenávistný pohled a vytáhla z tašky knížku. Konkrétně Krásné zlo od Rebeccy James. Změnila jsem názor na hlavní hrdinku, je až příliš přecitlivělá.
Celé vyučování jsem si četla. A za osm hodin se mnou nikdo nepromluvil ani slovo, jen jsem na sobě cítila pohledy spolužáků. Ani jednou jsem se na ně nepodívala.
Doma jsem jen houkla na mámu a zamkla se do svého pokoje. Zatáhla jsem závěsy, zapálila svíčku a meditovala. Jen chvíli. Musím se to naučit, abych dokázala i astrálně cestovat. Astrální projekce je totiž součástí plánu k zničení Anheline.
Zhluboka jsem se nadechla a začala se postupně uvolňovat. Soustředila jsem svou energii na každou částečku svého těla, až jsem se cítila úplně volná, jako bych mohla vzlétnout. Všechny moje myšlenky zůstaly za silnou stěnou z krásných věcí. Meditace byla jediná věc, která mi teď mohla pomoct.
Asi po deseti minutách jsem se pomalu probudila. Cítila jsem se jako vyměněná a silnější. Teď už jen uskutečnit svůj plán.
Napsala jsem do vyhledávače adresu svých oblíbených stránek o magii. Neměla jsem v plánu Ann ublížit hned. Pár dní počkám, teď jsou na řadě její kamarádky. Začnou ji nenávidět, ani nebudou vědět proč. Budou mi v podstatě pomáhat, protože ji začnou ničit svými prostředky, které jsou občas stejně hrozivé, jako síla magie. Počkám do západu slunce, kdy je energie nejsilnější. Pak-
Vyrušilo mě zaklepání na dveře. Máma. Co tady zase chce?
"Alis, pojď dolů," přikázala mi přes zavřené dveře. Dobře ví, jak moc nenávidím oslovení "Alis".
Protočila jsem panenky a sešla dolů do obýváku. Čekala jsem, že máma bude chtít vědět, jak jsem se měla ve škole nebo si povídat o klucích jako obvykle. O to víc mě překvapilo, když jsem na sedačce vedle mámy uviděla jakousi pohlednou paní. Usmála se na mě a podala mi ruku.
"Ahoj, Lisso, já jsem Jasmine. Jasmine Wintermoonová," její úsměv se ještě rozšířil a já se nezmohla ani na slovo. Není možné, aby nám na pohovce seděla žena, jejíž jméno jsme s Ann našly před týdnem na pohřební listině.

Účesy :3

9. listopadu 2014 v 14:37 | *WeirdUfo* |  Fotky
Ahooj :)

Jednou za čas vám sem dám pár účesů, který jsem dělala :) Dneska jsem měla k dispozici i svou sestřičku, takže jsem zkusila i něco z míň přizpůsobivých vlasů :D

Spell of Darkness (1.)

8. listopadu 2014 v 20:28 | *WeirdUfo* |  Spell of darkness
S Ann jsme seděly v kruhu nakresleném křídou a uprostřed hořela svíčka. Držely jsme se za ruce a s upřeným pohledem na plápolající plamen jsme opakovaly: "Duchu Jasmine Whitemoonové, přijď za námi. Pokud jsi zde, dej nám znamení."
Znova a znova. Pořád dokola. Plamínek se v podzimním větru lehce třepotal. Obě dvě jsme měly na krku ametyst pro ochranu a různě po kapsách další polodrahokamy, nabité naší energií.
Obě dvě jsme pevně věřily v duchy, ale začínaly jsme být netrpělivé. Pomalu jsem se přestávala soustředit a Ann se nervózně zavrtěla. V tu chvíli jsme se konečně dočkaly. Plamen svíčky zhasnul, jako by tam nikdy ani nebyl. Žádný kouř ani žhavá špička knotu. Vykulila jsem oči a nevědomky stiskla Ann ruku. Nemohla jsem o d svíčky odtrhnout oči.
Tento okamžik však netrval déle než pět sekund. Po chvíli se plamen objevil úplně stejně nečekamě, jako když zmizel.
"Vidělas to?" šeptla jsem.
Ann přikývla. "Co teď? Zeptáme se jí na.." nadechla se a očekávala mou odpověď. Měly jsme to přesně naplánované. Naším cílem bylo zjistit něco víc o strážných andělech. O tom, zda s nimi můžeme komunikovat a jestli nám splní naše přání.
"Jdeme na to," rozhodla jsem a zhluboka se nadechla.
"Duchu Jasmine Whitemoonové, zavazuji tě - odpovídej jen pravdivě. Odhal nám tajemství o strážných andělech. Pokud je možné naše Anděly spoutat, ať svíčka zhasne, pokud ne, ať se rozhoří."
Na chvíli jsem zatajila dech. Pak najednou-
"Lisso!" vykřikla Ann. Hleděla na mě s vytřeštěnýma očima. Něco se dělo.
"Ann! Annie! Co se stalo?" snažila jsem se ji uklidnit, ale Ann sebou začala cukat, jako by měla epileptický záchvat. Rozhazovala kolem sebe rukama a ve tváři měla děsivý pohled.
"Ann! Uklidni se prosím!" křičela jsem hystericky. Anniny ruce se pohybovaly nebezpečně blízko okraje ochranného kruhu. Vyskočila jsem a snažila jsem se ji chytit. Vždycky jsem měla větší sílu než ona, ale teď mě odstrčila stejně silně jako dospělý muž. Cítila jsem, jak mi po tvářích stékají slzy, ale nevšímala jsem si jich. Musela jsem něco udělat, než se stane pohroma.
Znova jsem se zvedla a snažila se dostat její paže do bezpečí středu kruhu. Byla jsem ale moc pomalá. Ann se sesunula na záda a porušila tím kruh.
Nevím, jestli jsem čekala, že se svět v tu chvíli zastaví nebo se objeví hurikán. Nic se však nestalo. Ann sebou dál cloumala a vál jemný vánek. Jen svíčka zhasla.
Chvíli jsem se nemohla hnout. Dobře jsem znala všechna rizika porušení ochranného kruhu. Hlavní z nich bylo propuštění ducha do našeho světa. Srdce mi bušilo, jako by chtělo vyskočit z hrudi. A možná by to bylo lepší než vědět, co jsme provedly.
"Slečno!" uslyšela jsem čísi hlas. Otočila jsem se za ním. "co se tam děje? Potřebujete pomoc?"
Dobře, hlavně se uklidni. Tvoje kamarádka dostala epileptický záchvat a ty jí nedokážeš sama pomoct. Nic víc. Zavolala jsem na něj, že potřebuju záchranku a nenápadně odkopla svíčku do keře.
Neznámý muž zavolal sanitku a Ann odvezli do nemocnice. Mě nechali samotnou uprostřed lesa. Alespoň v tu chvíli jsem měla ten pocit, ač jsem stála na lesní cestě jen půl kilometru od města. Až teď jsem si dovolila se zhroutit. Nikdo mě nemohla vidět.
Lehla jsem si do mechu u cesty a brečela. Co jsme to udělaly? Co bude dál.. Pokud se z toho Ann dostane, nikdy mi to neodpustí. Nikdy. Záleží na tom? Nejsi závislá na nějaké Anheline, ne?
"Máš pravdu, Jasmine," zašeptala jsem. "Jmenuji se Alison Traffordová a jsem nezávislá. Nikoho nepotřebuju, jen magii."
A tak jsem ležela v mokrém mechu, pozorovala podzimem zbarvené listy a na tvářích mi zasychaly slzy. Teď už jsem na to sama.


Congrat., zvládli jste první kapitolu :3 Budu ráda za vaše názory :)

1620 a dobrá nálada.

8. listopadu 2014 v 19:41 | *WeirdUfo* |  Deníček
1620. 16:20. MDCXX..
To číslo mě pronásleduje už několik let. Podívám se na čas, ve který jsem napsala komentář - 16:20. V kolik mi jede autobus? 16:20. Ve stejný čas se dívám téměř každý den na hodiny..
Je to rok, který byl velmi důležitý pro naše město. Začínal středou, já se ve středu narodila.
Nevěřím na kraviny typu "minulé životy", ani numerologii. Ale proč bych na to číslo pořád narážím, kdyby nic neznamenalo?
Nebojím se ho, ale není mi to moc příjemné. Proč ho pořád vidím?

Přijela mi na víkend sestřička, která bydlí v Praze. Posloucháme spolu Iné Kafe, povídáme si, byly jsme nakupovat. Jsem absolutně šťastná, že ji mám. Dneska ještě máme v plánu vyzkoušet masku na vlasy, která stála jen asi 50,- Kč. :D Jsem na ni zvědavá.
Zase mám pocit, že jsem normální. Užívám si toho. Nemusím nic předstírat, můžu se smát jak debil a stejně mě kvůli tomu nikdo nepomluví. Moje sestra je nejlepší tvor na světě. Úplně jiná, ale zároveň tak stejná jako já. :D Mám ji ráda.

Dostala jsem od dědečka čtyřlístek. No jo, dítě štěstěny, co? :D
Náhodou mi udělal radost. Můj děda by pro mě udělal cokoliv a já ho miluju. Jsem ráda, že ho mám.

Ugrr, už jsme si čtyři dny nepsali, asi jsem na něm závislá. Dneska mi napsal "Ahoj", ale já tam zrovna nebyla a teď tam není on. Pomooc :(


Dnešní challenge:
A song that reminds you someone.

Musím nad tím přemýšlet. Asi to bude písnička, která mi připomíná sestřičku. Má ji na vyzvánění a poslouchaly jsme ju spolu snad milionkrát.
Asi se vám nebude úplně líbit, že? Ale prostě přidávám popravdě :)

Tak se mějte pěkně a poslouchejte Iné kafe!! :D

Kreslím, aneb Škola hrou

8. listopadu 2014 v 18:34 | *WeirdUfo* |  Fotky
Jsem opravdu vzorná studentka, na první pohled :D

Jinak co dělám v hodinách? Učím se, ne? Ale mnohem zírám do zdi, hraju si s vlasy, píšu básničky, čtu si a hlavně kreslím.
Takže jistě chápete, že jsem se od drobných kytiček, srdíček a zvířátek na okrajích sešitu posunula dál ;)

Ale než vám ukážu svoje školní díla, mám tu pro vás svůj rozvrh hodin (jistě pochopíte, jaký předmět mě opravdu "baví").


30 days challenge (4.)

7. listopadu 2014 v 18:33 | *WeirdUfo*
A song that makes you sad.

Další Avril.. Vážně už s tím přestanu :D


Přetvářka jako zvyk

7. listopadu 2014 v 18:13 | *WeirdUfo* |  TT
Dřív bych se vyhýbala každému koho nmám ráda, kdo mi nějak ublížil.. Dřív? Před pěti lety. Než jsem poznala pravý význam fráze "BFF". Nebylo důležité, co si o druhých myslím, ale co o nich řeknu. Nebyly ani důležité moje myšlenky, ale můj vzhled. Pro holku vychovávanou jakou skrz naskrz poctivou to byl docela šok. Ale každý si časem zvykne.
V primě (šesté třídě) jsem dostala první lekci "Buď oblíbená". Neuspěla jsem, ale tehdy jsem se opravdu snažila. Nebyla jsem ale zvyklá se se spolužačkami objímat při každém shledání a loučení, oslovovat je "zlato" nebou "brouku", i kdž jsem je ve skutečnosti neměla nijak moc v lásce..
Tak jsem za pár měsíců objevila kouzlo hraného úsměvu, shazování ostatních, kteří neměli to štěstí a neoblíbily si je D. a D. a obzvlášť make-upu.
Na našem adaptačním kurzu jsem měla snad poprvé řasenku. Půjčila mi ji D., která se líčila každý den (i když nám všem bylo maximálně 11). Všechny jsme D. obdivovaly, zdála se nám tak dokonalá - všem klukům se přinejmenším líbila, měla úžasné, dlouhé, lesklé vlasy s blond melírem a značkové oblečení.
Zpočátku jsme k ní patřily čtyři, ale časem jsem začaly zjišťovat, že to není zadarmo. Nemůžete patřit do její party vyvolených, dokud samy nevypadáte a nechováte se skvěla.
A tak jsme se začaly líčit. Oblékat podle módy. Křičet na rodiče kvůli nedostatku nového oblečení. Chichitat se každé hlouposti, kterou D. řekla. Usmívat se neupřímně..

D. je příčinou mé proměny ze slušné naivky na.. silnějšího člověka. Po tom, co jsem si s ní vytrpěla si už nenechám od nikoho diktovat, co je správné a co ne.
Ale..

Zvyk je železná košile. V přítomnosti fotoaparátu nasadím sebevědový a nepřesvědčivý úsměv, jako bych se bála, že mě někdo uvidí takovou, jaká jsem.
Zvykla jsem si považovat za normální, když se lidé pomlouvají, že se směju, když bych nejradši mlčela.

Na jednu stranu bych se toho zvyku ráda zbavila, ale na druhou stranu.. Proč lidem ukazovat, jaká jsem doopravdy?

6.11.2014

6. listopadu 2014 v 18:05 | *WeirdUfo* |  Deníček
Přemýšlím a přemýšlím, co vám dneska napsat..
Mám strach z vlastních myšlenek. Proč psát povídku na to téma, na které bude? Tajemno mě pochopitelně přitahuje jako všechny ostatní, ale zároveň.. bojím se přesně toho, o čem budu psát. Občas je lepší nevědět. Lepší neznát cizí příběhy. Pravdivé příběhy teď už fanatických křesťanů. Některé okolnosti vás přinutí uvěřit v Boha.
Nebojte se - ta povídka rozhodně nebude o přesvědčování vás o pravdách víry, sama nejsem katolička. Možná se ale bude chvílemi v takovém prostředí odehrávat..
A dost! Už začni na normální téma!


Spell of Darkness

6. listopadu 2014 v 16:12 | *WeirdUfo* |  Spell of darkness
Chystám se na novou povídku s názvem Spell of Darkness. Toto téma je pro mě zajímavé a myslím, že o něm už i něco málo vím (v hodinách náboženství vám necpou jen do hlavy, jak se máte chovat, ale občas se učíme i o sektách, spiritismu, satanismu.. loni jsme asi půl roku mluvivli o sexu, ale o tom vážně povídka nebude :D ).
Tak tady máte Prolog :)


Im sorry, I'm not from this century

4. listopadu 2014 v 19:34 | *WeirdUfo* |  Deníček
K článku jsem připojila i dnešní Challenge

Myslím, že nadpis hovoří za vše,,
Dneska jsem zašla do knihovny a půjčila si "Sonety" a "Othela" od Shakespeara, Okamžitě jsem so do toho začetla a ani nemám chuť do svýho milovanýho Eragona :D Dva sonety jsem dokonce měla na recitaci.
A potom jsem šla zpívat. Chystám se na nějakou děsnou besídku (děsnou jen proto, že nesnáším mluvení nebo zpívání před publikem), takže jsme zkoušeli tu nudnou lidovku, co tam budu zpívat.
Nakonec nám ale zbyla troška a času a já si vymyslela, že chcu zase zpívat písničku z loňska - Flow my Tears od Johna Dowlanda. Je to úžasná renesanční skladba a já ji zazpívala mnohem líp než loni (dokonce jsem se dostala na E, i když dneska téměř nemluvím). Měla jsem z toho takovou radost!! Dokonce mám chuť si na mobil stáhnout další a další zkladby z konce 16. století :D

Prostě vám jen chci naznačit, s kým máte tu čest - tento tvor NIKDY nebude normální a měla by se posunout v čase o pár set let zpět.


Day 01 - Your favorite song

3. listopadu 2014 v 7:11 | *WeirdUfo* |  Ostatní
Jen jedna?? :O
Noo... tak to bude složitý :D Nemám oblíbený styl hudby a můj výběr písniček je čistě náhodný..
Taak.. Asi tohle:


Další challenge

2. listopadu 2014 v 20:24 | *WeirdUfo* |  Ostatní
Od zítřka zase začnu s novou výzvou (a za pomoci strýčka googla to jistě zvládnu i přeložit). Nějak mě to začalo bavit :)


Day 01 - Your favorite song
Day 02 - Your least favorite song
Day 03 - A song that makes you happy
Day 04 - A song that makes you sad
Day 05 - A song that reminds you of someone
Day 06 - A song that reminds you of somewhere
Day 07 - A song that reminds you of a certain event
Day 08 - A song that you know all the words to
Day 09 - A song that you can dance to
Day 10 - A song that makes you fall asleep
Day 11 - A song from your favorite band
Day 12 - A song from a band you hate
Day 13 - A song that is a guilty pleasure
Day 14 - A song that no one would expect you to love
Day 15 - A song that describes you
Day 16 - A song that you used to love but now hate
Day 17 - A song that you hear often on the radio
Day 18 - A song that you wish you heard on the radio
Day 19 - A song from your favorite album
Day 20 - A song that you listen to when you're angry
Day 21 - A song that you listen to when you're happy
Day 22 - A song that you listen to when you're sad
Day 23 - A song that you want to play at your wedding
Day 24 - A song that you want to play at your funeral
Day 25 - A song that makes you laugh
Day 26 - A song that you can play on an instrument
Day 27 - A song that you wish you could play
Day 28 - A song that makes you feel guilty
Day 29 - A song from your childhood
Day 30 -Your favorite song at this time last year

10 dní (den desátý)

2. listopadu 2014 v 20:19 | *WeirdUfo* |  Ostatní
Jedna zpověď.

Jedna zpověď? Co bych vám o sobě měla psát?
Prostě nějak začnu a uvidíme, co vznike..

Ahoj, jsem *WeirdUfo*. Nevím, proč jsem si vybrala zrovna tuhle přezdívku, když mě většina lidí považuje buď za naprostý průměr nebo psychopata. Proč psychpata? Je to docela dlouhý příběh, tak vám ho nějak shrnu do pár vět..
Před pár lety jsem měla úplně všechno, co jsem chtěla. Potom se stalo něco, co nás všechny šokovalo - zemřela holka, kterou jsme měli všichni rádi. Necelý měsíc nato moje prababička, která zastupovala pozici babičky. Začala jsem se utápět v sebelítosti a snažila se získat pozornost kamarádek. Došla jsem tak daleko, že jsem se řezala a psala naprostý debiloviny v podobě depresivních básniček a příběhů o smrti. Nakonec jsem si ani neuvědomovala, proč jsem to dělala. Teď jsem už asi rok a půl v pohodě, ale moje slohovky jsou pořád.. realistický. Ne vždy dopadnou dobře a proto si spousta lidí myslí, že mám pořád občas deprese.
Zas tak moc se nepletou.
Teď to ale řeším trochu jinak. Nevím co z toho je horší. Když mám depku, strašně žeru :D
Moje depky jsou většinou kvůli malichernostem typu postava, i když zas tak moc nevážím, škola, moje známky se obvykle pohybují mezi jedničkou a dvojkou, max trojka, a kamarádům. No to poslední zase souvisí s mou pověstnou sebelítostí..

Když je to zpověď, tak bych asi měla psát hlavně prohřešky, že? :)
Tak jo.. Jsem neskutečně urážlivá. Opravdu, opravdu hodně urážlivá. A náladová. Ráda lidi opravuju (momentálně se to snažím omezovat na minimum, ale občas mi to nejde). Mou závislostí je čokoláda. A taky je to hlavní důvod, proč nedokážu držet dietu. Nejspíš jsem i "marnivá" :D Nevím, jak to slovo napsat jinak, mám okno..
Málokdy dokončím to, co začnu, jsem líná ;)


Tak snad to stačí, už mě nic víc nenapadá.

*WeirdUfo*

A... nic

2. listopadu 2014 v 16:51 | *WeirdUfo* |  Deníček
Tak jsem včera byla venku. A.. nic. Pochopitelně.. Musím přestat pořád snít a myslet jen na to, že nikoho nemám :(
Jasně, bylo to moc fajn.. Zasmála jsem se s ním a užila si skvělou procházku při měsíčku :3 Ale do háje.. já se do něj asi zamilovala. Asi? Ne.. určitě.. Vím, že mám asi milion důvodů, proč ho nechtít (aspoň můj mozek je má.. ale to pitomý srdce si zase prosadilo svou). Je o dost starší, myslím, že byl docela dlouho zamilovaný do mé sestry atd.
Tak proč tady, do háje, fňukám?

Fňuk..

Možná že kdybych se začala chovat jako ty (s prominutím) kurvy z našeho města, tak si někoho najdu. Nebo bych měla zhubnout a začít nosit oblečení, které nosí VŠICHNI. Nebo být větší mrcha. Měla bych se už přestat litovat a psát o něčem normálním. (A upozornit vás na svůj výtvor v podobě fotky :D)

Dneska jsou dušičky, ale to jistě víte.
Ztratili jste se už někdy na hřbitově? Povím vám, že to vůbec není sranda.. Už se mi to stalo podruhý, dneska naštěstí ve dne.
Hledala jsem hrob své spolužačky, která zemřela před třemi lety. Kdybych u něj neviděla stát holky z naší třídy, asi bych ho už nenašla..
Už jsou to tři roky a já to zvládla bez jediné slzy. Nevím, jestli se kvůli tomu cítit provinile a nebo být ráda, že už jsem se přes to přenesla. Byla jsem se podívat i na hrob babičky. Teda obou, nevím, za kterou z nich bych šla přednostně - svou babičku jsem nikdy nepoznala a prababička zemřela před dvěma a půl lety. Měsíc po té spolužačce.
Proč o tom zase melu? Už zavři pusu, Ufíku.

10 dní (den devátý)

1. listopadu 2014 v 13:35 | *WeirdUfo* |  Ostatní
Dva obrázky, které vystihují tvůj život v tuto chvíli a proč.

Taak, jde se googlit :) Netušíte, jak moc jsem nad tím přemýšlela!!