iiiiiiii
iiiiiiii
iiiiiiii
iiiiiiii


o
o
p


Přetvářka jako zvyk

7. listopadu 2014 v 18:13 | *WeirdUfo* |  TT
Dřív bych se vyhýbala každému koho nmám ráda, kdo mi nějak ublížil.. Dřív? Před pěti lety. Než jsem poznala pravý význam fráze "BFF". Nebylo důležité, co si o druhých myslím, ale co o nich řeknu. Nebyly ani důležité moje myšlenky, ale můj vzhled. Pro holku vychovávanou jakou skrz naskrz poctivou to byl docela šok. Ale každý si časem zvykne.
V primě (šesté třídě) jsem dostala první lekci "Buď oblíbená". Neuspěla jsem, ale tehdy jsem se opravdu snažila. Nebyla jsem ale zvyklá se se spolužačkami objímat při každém shledání a loučení, oslovovat je "zlato" nebou "brouku", i kdž jsem je ve skutečnosti neměla nijak moc v lásce..
Tak jsem za pár měsíců objevila kouzlo hraného úsměvu, shazování ostatních, kteří neměli to štěstí a neoblíbily si je D. a D. a obzvlášť make-upu.
Na našem adaptačním kurzu jsem měla snad poprvé řasenku. Půjčila mi ji D., která se líčila každý den (i když nám všem bylo maximálně 11). Všechny jsme D. obdivovaly, zdála se nám tak dokonalá - všem klukům se přinejmenším líbila, měla úžasné, dlouhé, lesklé vlasy s blond melírem a značkové oblečení.
Zpočátku jsme k ní patřily čtyři, ale časem jsem začaly zjišťovat, že to není zadarmo. Nemůžete patřit do její party vyvolených, dokud samy nevypadáte a nechováte se skvěla.
A tak jsme se začaly líčit. Oblékat podle módy. Křičet na rodiče kvůli nedostatku nového oblečení. Chichitat se každé hlouposti, kterou D. řekla. Usmívat se neupřímně..

D. je příčinou mé proměny ze slušné naivky na.. silnějšího člověka. Po tom, co jsem si s ní vytrpěla si už nenechám od nikoho diktovat, co je správné a co ne.
Ale..

Zvyk je železná košile. V přítomnosti fotoaparátu nasadím sebevědový a nepřesvědčivý úsměv, jako bych se bála, že mě někdo uvidí takovou, jaká jsem.
Zvykla jsem si považovat za normální, když se lidé pomlouvají, že se směju, když bych nejradši mlčela.

Na jednu stranu bych se toho zvyku ráda zbavila, ale na druhou stranu.. Proč lidem ukazovat, jaká jsem doopravdy?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Miss No Strong Miss No Strong | E-mail | Web | 7. listopadu 2014 v 19:36 | Reagovat

Chápu, proč nosíš svoji masku. Moc dobře to chápu. Ale nejsi vůči sobě samé fér, když ze sebe děláš něco, co nejsi. Proč se podřizovat někomu jinému?
Chceš být silná? Buď. Nepotřebuješ nikoho, kdo by ti ukazoval, jak na to. Zvládneš to sama, ve svém vlastním scénáři. Být silný neznamená nutně ubližovat jiným.
btw - moc se mi líbí tvůj nový layout.. povedl se :) a...jsi moc hezká.

2 Evelyn Vivien Evelyn Vivien | Web | 7. listopadu 2014 v 21:55 | Reagovat

Řekla bych že proto, že je to správný. Ale ono bejt mrcha se vyplatí mnohem víc. Jen kdybych na to měla odvahu. Nebo spíš xsicht a tělo... :-?

3 *WeirdUfo* *WeirdUfo* | Web | 8. listopadu 2014 v 18:52 | Reagovat

[1]: sama o sobě vím, kdo jsem.. jen většinou nechci, aby mě lidi moc znali, mají pak tendenci ničit moje "normální" nebo spíš pozitivní myšlení.. pak mívám depky a moc se mi to nelíbí :D

[2]: nemyslím si, že jsem mrcha, teď už rozhodně ne.. nejsu na to dost zlomyslná a oblíbená ;) a rozhodně na to nemám tělo a ten ksicht by bez trošky makeupu taky nevypadal moc dobře :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama