iiiiiiii
iiiiiiii
iiiiiiii
iiiiiiii


o
o
p


Teplá voda a hlasitá hudba

28. září 2015 v 20:47 | *WeirdUfo* |  Deníček
Sedím. Není na tom nic zvláštního, ale v posledních několika dnesch nedělám nic jiného.
Sedím. A oči mě ještě štípou od slz. Snažím se všechno si srovnat v hlavě, jenže snažit se urovnat moje myšlenky je stejné jako skládat hedvábné šátky ve vichřici.
Chci se nenávidět, být zhnusená sama sebou, svými činy. Místo toho jen sedím. Sedím a necítím nic než prázdnotu. Absolutní nic.
Mohla bych brečet, litovat se, vzít nůž a zbavit se vnitřní bolesti. Jenže ona tu není. A on už pro mě taky ne. Nebo já pro něj? Tak moc jsem nám ublížila. Jsem jako slon v porcelánu, každou krásu rozdupu a rozdrtím na kousíčky. Až nezbyde vůbec nic. Jen velká prázdnota.
Horká sprcha a hlasitá hudba. Snažím se zaplnit prázdnotu. Snažím se najít něco. Ale nic neexistuje. Mohla bych se omluvit, ale ničila bych dál a možná ještě víc. Jsem jako časovaná bomba v podobě plyšového štěňátka. A ve snaze neublížit ubližuji ještě víc.
City.. Měla bych jich mít spoustu, ale zmizely. Je tu jen nevěra, přetvářka a lež, ale i ty pro mě ztratily svou hodnotu. Jsou to jen prázdná slova, bezvýznamná a nedůležitá.
Co je vlastně důležité? Co je tím středobodem mého vesmíru? Cestou i cílem mého života?
Ještě nedávno jsem doufala, že on. Že jsem v něm našla svůj středobod, svůj smysl. Jenže život nejspíš nebude tak jednoduchý, jak jsem si představovala...
Potkala kluka. Ve skutečnosti ho potkala už dávno, ale až teď ho opravdu viděla. Pozorný kluk s bujnou fantazií. Zamilovala se do něj a on do ní taky. Prožili pohádku. A pak odložila růžové brýle a viděla chyby. Viděla jich moc a každá z nich ji přiváděla k nepříčetnosti. Při každém menším poklesku ho okřokla, nebo hůř - přestala se s ním bavit. A on jí to odpouštěl. Neustále a pořád dokola. Až jí i to začalo vadit. Ubližovala mu. Věděla, že on si to nezaslouží. Nepřemýšlela.
Udělala toho tolik, co si vyčítala. A tak pohádka skončila úplně. Nemohla být s tím přespříliš hodným klukem a vědět, co všechno mu provedla...
Začínám něco cítit. Možná smutek, možná nenávist. Možná strach. Strach, že jsem mu ublížila víc, než dokáže unést.
Teplá voda a hlasitá hudba. Přehlušit a smýt všechno, co se stalo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Miss No Strong Miss No Strong | Web | 10. října 2015 v 18:10 | Reagovat

Jasně,že si tě pamatuju. A jsem ráda,že ses vrátila. Mrzí mě,že sis kvůli blogu prošla kyberšikanou. To já naštěstí neznám. A doufám,že ty už podobnou zkušenost mít taky nebudeš.
Nevím sice,co se stalo,ale... mrzí mě to. A i když vím,že tohle ti nijak nepomůže - zvladnes to. Protože to preboli. Věř mi,zase budeš v pořádku. Jenom to vydrž.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama