iiiiiiii
iiiiiiii
iiiiiiii
iiiiiiii


o
o
p


Maska

9. října 2015 v 21:47 | *WeirdUfo* |  Deníček
Je to jen maska. Každý úsměv, každá dvojsmyslná věta.
Snažím se všechno zakrýt smíchem. Leč neupřímným a spíše zoufalým - snažím se.
Třesu se, i když je mi teplo. Nenávidím se za každé slovo, které řeknu, napíšu. Jsem jen schodící hadrová panenka s přihlouplým úsměvem ve tváři. Snažím se vás přesvědčit, že ještě dýchám. Marně.
Nenávist se s láskou nikdy nepropojí. Nenávidím se a jeho nemiluji. On se nenávidí a mě miluje. Jde to dohromady?
Jsme jako dva záporné póly magnetu, chybně označené opačnými znaménky. Navenek bychom se k sobě mohli hodit, ale jakmile se přiblížíme, zjišťuji, že k sobě prostě nepatříme.
Chci pryč. Chci žít v dokonalém světě bez problémů, bez citů, bez potřeby někomu patřit.
Ale mám citů až moc. Třesu se, brečím, směju, lituju. Jsem jako učebnice "Emoce v kostce". Všechny pocity v jednom.

Toužím po útěku. Po zamomnění. Po nezodpovědnosti. Po lásce bez lásky...

Toužím po masce, která přesvědčí i mě.


Děda je prý podle všech vyšetření v pořádku. Je to záležitost psychiatrie. Co jsem si namlouvala? Že si zajde za doktorkou a bude zzas normální? Jsem tak naivní.
Bojím se. Pořád se bojím. A bolí to. Tak, že občas toužím i po uvolnění v podobě fyzické bolesti. Ale, neudělám to. No, jak bych vypadala v tanečních, kdybych zakrývala šrámy pokrývající moje ruce a nohy.

Bojím se. Mám strach se s ním definitivně rozejít. Nechci, aby udělal nějakou hloupost.
"Radši budeš nešťastná, aby on byl šťastnej?" "Nechá š vydírat.." Ten kluk (je divný o někom tak starým mluvit jako o klukovi, ale budiž), vždycky napíše přesně to, co nechci slyšet. Ale přesně to, co potřebuju slyšet.
Ne, nejsem do něj zamilovaná, to snad ani nechcu, ale oblíbila jsem si ho. Je chytrej. Chytřejší, než můj bejvalej/současnej/něco mezi tím. A popravdě bych radši byla nezadaná a příležitostně s ním, než zůstávat s tím svým klubkem citů.

Hádám se s ním. S jedním i druhým, kvůli tomu ruhému. Jsem rozhodnutá, co chci. Ale na mém rozhodnutí už asi nezáleží.

Padám a schovávám se za masku. Lituju se a pláču. A směju se.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Miss No Strong Miss No Strong | Web | 10. října 2015 v 18:31 | Reagovat

Jedině maska ti pomůže přežít ve společnosti. To moc dobře znám.
Neměla bys zůstávat v něčem,kde nechces být..nebo co ti přináší jenom špatné pocity. Nebo co podle tebe už nemůže fungovat. Ale...je pravda,že já to se svým přítelem taky odmítla vzdát...a...zdá se,že po x měsících vysvitlo sluníčko. Takže.. Já fakt nevím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama